Standard plemene
BERNSKÝ SALAŠNICKÝ PES - BERNER SENNENHUND
FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE
SECRET ARIAT GENERAL: 14.rue Léopold II. 6530 THUIN (Belgique)
F.C.I. Standard Nr. 45 /12.03.1993/ D
Přeložil: MVDr. Jan Nesvadba
Země původu: Švýcarsko
Použití: původně hlídací, honácký a tažný pes na selských dvorech, dnes rodinný, mnohostranný pracovní pes.
Klasifikace FCI: SKUPINA 2 , pinčové, knírači, plemena molosoidní a švýcarští psi
Oddělení 3/ švýcarští salašničtí psi bez pracovní zkoušky
Krátký historický přehled: Bernský salašnický pes
je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech
a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a
tažný pes. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento
dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvláště často vyskytoval, získal
své původní jméno "dürrbachský pes" (německy "Dürrbächler").
Po předvedení takových psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a
1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů těchto psů z
Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistou rasu.
Založili "Švýcarský klub dürrbachských psů" a stanovili
charakteristické znaky rasy. V roce 1910 bylo na jedné výstavě psů v
Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláků z okolí, vystaveno již
107 psů tohoto plemene.
Od té doby si rasa, nazývaná nyní v rámci ostatních švýcarských
salašnických psů "bernský salašnický pes", rychle získávala příznivce v
celém Švýcarsku a brzy i v sousedním Německu. Dnes je ?bernský
salašnický pes? díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti
známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.
Celkový vzhled: dlouhosrstý, tříbarevný, více než
středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami,
harmonický a vyrovnaný. Důležitý poměr těla (formát): poměr výšky v
kohoutku k délce těla je asi 9:10, spíše ve hřbetě a bedrech kratší 1, než dlouhý.
Charakter a chování (povaha): jistý, pozorný, bdělý
a nebojácný v každodenních situacích, dobromyslný a přítulný v chování
vůči důvěrně známým osobám, sebejistý a přátelský vůči cizím lidem,
středního temperamentu, dobře ovladatelný. Hlava silná. Lebka se jeví z
profilu i zepředu mírně klenutá, vyznačený, ale ne příliš výrazný čelní
sklon (stop), mírně znatelná, střední, čelní rýha, morda (krajina
obličejová, partie nosu) silná, středně dlouhá, rovná. Čenich: černý. Pysky: málo vyvinuté 2 a přiléhající, s černými okraji. Chrup: úplný, silný, nůžkový skus. Oči: tmavohnědé, mandlového tvaru s dobře přiléhajícími víčky. Uši:trojúhelníkové, lehce zaoblené, vysoko nasazené, středně velké v klidu ploše přiléhající. Krk: silný, svalnatý, středně dlouhý. Tělo: silné, kompaktní. Hrudník: dosahuje až k loktům, široký s výrazným předhrudím, hrudní koš v průřezu široce oválný. Hřbet: pevný, rovný. Bederní partie. široká a silná. Záď: mírně zaoblená. Břicho: nevtažené. Ocas (prut): hustě osrstěný 3,
dosahující alespoň k hlezennímu kloubu, v klidu svěšený, v pohybu
vznášející se na úrovni hřbetu, nebo nesený poněkud nad ním.
Končetiny:
Přední končetiny : postavení spíše široké, při pohledu zepředu rovné a souběžné. Lopatky: dlouhé, silné, šikmo uložené, s rameny tvoří ne příliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené. Nadprstí přední nohy: téměř kolmo postavené, pevné. Tlapy: krátké, zakulacené a dobře uzavřené, prsty dobře klenuté.
Zadní končetiny:
postavení při pohledu zezadu rovné, ne příliš úzké, nárty ani tlapy
nesmějí být vtočené dovnitř, ani vytočené ven. Vlčí drápky (paspárky)
musí být odstraněny. Stehna: dosti dlouhá, při pohledu ze strany tvoří s bérci zřetelný úhel, široká, silná a dobře osvalená. Hlezenní klouby: silné, dobře zaúhlené.
Chody: prostorné, vyrovnaný pohyb při všech druzích chodů, volný posun a dobrý
kmih zadních končetin, v klusu při pohledu zepředu i zezadu přímočaré
vedení končetin.
Osrstění:
Druh srsti: dlouhá, rovně splývavá nebo lehce zvlněná. Zbarvení srsti: sytě černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích,
nad očima, na všech čtyřech nohách a na hrudi a s bílými znaky na
místech, jak je následovně uvedeno:
* čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě: * lysina, která se směrem k
čenichu oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy. Lysina nesmí nikdy
sahat až k červenohnědým skvrnám nad očima, ale musí být od nich
oddělena proužkem černé srsti. Bílé zbarvení mordy dosahuje nejvýš k
ústním koutkům. * bílá, přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a
hrudi. Žádoucí: bílé tlapky, bílá špička ocasu. Tolerována: malá bílá
skvrna na šíji, malá bílá skvrna v řitní krajině
Velikost: Psi: kohoutková výška 64-70 cm, ideální 66-68 cm
Feny: kohoutková výška 58-66 cm, ideální 60-63 cm
Chyby: Každá odchylka od výše uvedeného znění
standartu je považována za chybu. Hodnocení chyb musí být přímo úměrné
stupni odchylky a je třeba přitom brát v úvahu, do jaké míry je
negativně ovlivněno to podstatné.
* jemná kostra * předkus a
podkus * chybění jiných zubů než nanejvýš 2 P1 (nejmenších premolárů).
Chybějící M3 se jako chyba nehodnotí * entropium, ektropium * prohnutý
hřbet, přestavěná záď, klesající linie hřbetu * stočený ocas, zalomený
ocas (Knickrute) * výrazně kudrnatá srst
Chyby
v bílých znacích a barvě srsti: * chybějící bílé znaky hlavy * příliš
široká lysina, nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes
koutky pysků * velká bílá skvrna na šíji * bílý límec kolem krku 4 * bílé znaky na předních nohou, které zřetelně přesahují nad polovici
nadprstí (holínka) * rušivá, asymetrická kresba na hlavě a hrudi *
černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi * nečisté bílé znaky (silně
vystupující pigmentové skvrny) * hnědý nebo rezavý nádech základní
černé barvy
Povahové chyby: * nejistá povaha (bázlivost) * agresivita
Chyby vylučující z ocenění: * rozštěp nosu * modré oko, "břízové oko"?
(tj. bíle nebo modře skvrnitá duhovka) * hladkosrstý nebo krátkosrstý s
podsadou (stockhaar) * chybějící trojbarevnost * jiná než černá barva
srsti těla
Pozn.: psi musí mít dvě normálně vyvinutá varlata, která jsou zcela uložená v šourku.
Poznámky překladatele: 1) v
originálu standardu, již v prvním vydání v roce 1907 bylo uvedeno
doslovně "eher gedrungen als lang". Výraz "gedrungen" Je v překladu -
nucený, stručný, ale také zavalitý, podsaditý, což v žádném případě
nevystihuje, to, co je ve standardu slovem "gedrungen" myšleno. Proto
je tento výraz opsán více slovy.
2) zde je
chyba již v německém originálu standardu. Pysky nejsou a nemohou být
černé, pouze jejich okraje, a to bezpodmínečně, musí černé být. Také
výraz "pysky málo vyvinuté" není správný, ale tvůrce standardu, prof.
Heim, již v roce 1910 chtěl zdůraznit, že pysky nesmí být příliš
vyvinuté, tlusté a visící. Tím měl být také doložen názor prof. Heima,
že bernský salašnický pes je samostatné plemeno, které nemá nic
společného s bernardýnem, jak mnozí tvrdili.
3) v německém originálu je osrstění ocasu uvedeno jedním slovem "buschig",
který může mít v překladu několik významů a to : košatý, hustý,
křovinatý, chomáčovitý, přitom ani jeden výraz přesně neodpovídá. Pojem
"buschige Rute" je vlastně směsí všech výrazů a znamená ocas po celé
délce, ale i šířce stejnoměrně, hustě, spíše chomáčovitě osrstěný, na
rozdíl od ocasu vlajkového, tedy s dlouhou, splývavou srstí na spodní
straně ocasu, což u bernského salašnického psa hodnotíme jako vadu.
4) bílý límec na krku nemusí být uzavřený, i vysoce sahající bílé zbarvení krku je vadou.
